Hokejová vzpomínka

Proč vzpomínka? Protože před několika dny by se tento hráč dožil 39 let. Obránce Zlína, který odehrál 58 reprezentačních startů a získal bronzovou medaili na MS 1987 ve Vídni. Starší fandové vědí, o kom je řeč. Těm mladším napovím: jmenuje se po něm stadion ve Zlíně. Jméno hráče je Luděk Čajka.

Utkání v Košicích dne 6. ledna 1990 mělo velmi smutný konec. Do konce zápasu zbývaly tři minuty, domácí vedli 4:3, ale bránili se velkému tlaku TJ Zlín. Podařilo se jim vyhodit puk přes všechny čáry a podle tehdejších pravidel o zakázaném uvolnění se čekalo na to, kdo se ho dotkne jako první. Kdyby se puku dotkl zlínský hráč, vhazovalo by se v obranném pásmu Košic, pokud by se to podařilo domácímu hráči, pokračovalo by se ve hře.

Za pukem vyrazili dva hráči, košický Antonín Bartánus a zlínský Luděk Čajka. Jeli naplno, každý se chtěl dotknout puku dříve, než soupeř. Čajka byl zhruba o půl metru vpředu, natahoval se za pukem, který zůstal stát ve sněhu u mantinelu. Dotkl se ho, rozhodčí zapískal. A pak se to stalo.

Luděk Čajka začne vytáčet oblouček a najednou se něco stane a jeho tělo se náhle řítí v obrovské rychlosti zcela neovladatelně hlavou proti mantinelu. Pak přijde náraz. Zimní stadion ztichne, protože Čajka zůstává ležet na ledě a nejeví známky života. Okamžitě k němu přibíhají lékaři obou týmů a také členové záchranné služby a snaží se vytáhnout zapadlý jazyk. V hledišti je hrobové ticho, kdyby někdo upustil špendlík, bylo by to slyšet po celém stadionu. Když se lékařům podaří obnovit chod srdce a vytáhnout jazyk, jeden z nich vztyčí dva prsty ve všem v té době velmi známého symbolu véčka. Stadionem začne burácet obrovský aplaus. Potlesk, který byl, bohužel, v Čajkově životě posledním.

Bezvládné tělo odvezli na anesteziologicko-resuscitační kliniku, kde svádí beznadějný boj o svůj život. Náraz do mantinelu přetnul míchu v prvním a druhém obratli, nehýbe rukama ani nohama a dýchá jen s pomocí přístroje. Ležel ve stálém bezvědomí, ze kterého se již nikdy neprobral. Po čtyřiceti dnech od zranění, na den Svatého Valentýna v roce 1990 Luděk Čajka boj o svůj život prohrává.

Luděk Čajka se narodil 3.11.1964. S hokejem začínal v Havířově a již v juniorském věku o něj měly velký zájem Vítkovice. Jenže všechno dopadlo jinak a nadějný obránce skončil ve Zlíně pod taktovkou Horsta Valáška a v obraně po boku Zdeňka Venery, který je v současné době generálním manažerem Zlína. Hned po příchodu se dostal do základního kádru. Po dvou sezónách ve Zlíně odešel na vojnu do Jihlavy, kde se mu však v Dukle moc nedařilo. Po návratu do Zlína se ale opět rozehrál a výkony ho vynesly až do národního týmu. Ve Zlíně se také seznámil s dívkou Renatou, brzy se vzali a narodila se jim dcera Markéta. V roce 1987 draftoval Čajku tým New York Rangers na 157. pozici a po listopadové revoluci byla možnost proniknout do NHL. Luděk dostal příslib, že po skončení sezóny 1989/1990 bude moci odejít do zahraničí Bohužel se toho okamžiku, na který se tak těšil, nedočkal.

Když se Zlínští vrátili z Košic, panovala v týmu dusná atmosféra. Nikdo nechtěl hrát, v kabině pořád byly Luďkovy věci, nikdo je nechtěl dát pryč. Luděk do Zlína prostě patřil, všichni čekali na nějaký zázrak. Ten ale nepřicházel. A podle slov ošetřující lékařky ani přijít nemohl. Luděk měl těžce poškozenou míchu a rozdrcený první a druhý obratel. Pitva nakonec prokázala, že mícha byla v úseku šesti centimetrů zničena. Příčinou smrti bylo těžké poškození horní části míchy nezbytné pro život. Neuměl sám dýchat, byl připojen na dýchací přístroj, z něhož ho nebylo možné odpojit. Kdyby se totéž stalo níž, mohl žít. Měl by ochrnuté nohy, ale mohl by být alespoň na vozíčku.

Smrtelné zranění přineslo jednu důležitou novinku do mezinárodních pravidel hokeje. Zakázané uvolnění se píská v okamžiku, kdy puk přejde přes brankovou čáru, a ne když se ho někdo dotkne. Již v minulosti došlo k několika zraněním, ale až smrt hokejisty přinesla změnu. Všichni o tomto riziku věděli, ale až smrt byla důvodem ke změně. Podíváme-li se do NHL, tak zjistíme, že je to to samé. Teprve smrt třináctileté dívky, která byla zasažena pukem do hlavy, přinutila vedení NHL, aby kluby musely mít za brankami nataženu ochrannou síť, jak je tomu u nás. Pravidlo o zakázaném uvolnění se ale píská "po staru", asi čekají na nějaké těžké zranění.

S Luďkem Čajkou ztratil český hokej nejen skvělého obránce, ale i skvělého člověka. Bohužel, je to sport, takovéto úrazy se občas stávání. Smutné na tomto příběhu je i to, že podle dnešních pravidel by ke zranění Luďka Čajky vůbec nedošlo a Luděk by se možná ještě letos v devětatřiceti letech proháněl po extraligových stadionech.

Sportovci:
Luděk Čajka

Komentáře k článku

Zobrazit všechny komentáře

Přidat vlastní komentář